Zahrada u panství Sissinghurst, ležící v anglickém hrabství Kent, patří ke kánonu anglických tradičních zahrad. Při mé návštěvě Anglie jsem ji tedy nemohla vynechat. Tím to článkem bych ráda navázala na své zápisky z Great Dixteru. Chci se s vámi podělit o to, co mi v Sissinghurst vzalo dech a co se stalo inspirací pro mou vlastní zahradu.

Jedinečnou tvář vtiskla zahradě Sissinghurts britská básnířka a spisovatelka Vita Sackville-West. Vita začala přetvářet polorozpadlý alžbětinský zámek a zahradu Sissinghurst ve 30. letech 20. století se svým manželem diplomatem a spisovatelem Haroldem Nicolsonem. Spojením Haroldova smyslu pro strukturu a design s romantikou Vity a její citlivosti k barvám, vznikla promyšlená vizionářská zahrada, která může být i dnes pro mnohé inspirací.

V mém článku není dost prostoru, abych se věnovala bohaté historii místa (v 17. století zde bylo vězení; za II. světové války pak domov pozemní ženské armády), či osobnímu životu obou protagonistů (i když by to bylo v případě Vity velmi zajímavé čtení). Nicméně zahrada je natolik svázána s jejími tvůrci, že není možné o ní psát, aniž bych se k nim nevracela…

Zahrada Sissinghurst mi při mé návštěvě Anglie splnila plnou měrou vše, co jsem od anglických zahrad očekávala. Když jsem procházela branou pod vysokými, cihlovými věžemi, bylo to jako vcházet do pohádky. Celé místo – hrad i zahrada mě zahltily romantikou, klidem a pocitem, že jsem v ráji… Ano, já si totiž ráj představuji jako zahradu plnou růží a tady jsou úplně všude. Všude kam dohlédnete, najdete růži. Keřovou, popínavou, anglickou, botanickou, v záhoně, na altánu, na zdech. Prostě všechny možné druhy a v té nejlepší kondici.

Vita růže milovala. Jak říkala: “ Mají velkorysost, která je stejně žádoucí u rostlin jako u lidí.“ V Sissinghurst jako první vybudovala právě růžovou zahradu. Damašská růže R. Ispahan, pěstovaná z lásky k Persii a času, který tam společně trávili, kvete v růžové zahradě dodnes. Později jsem se dočetla, že zahradníci se zde o růže starají bez použití chemických zásahů a využívají pouze organické metody, aby udrželi rostliny zdravé. To znamená, že občas zahlédnete na listech černé skvrny, ale tento přírodní přístup je lepší jak pro růže a půdu, tak i pro divokou zvěř, která zahradu navštěvuje.

Pro mě nejkrásnější růže v Sissinghurst je Rosa mulliganii. Obrůstá velký altán uprostřed bílé zahrady. Vzdušné chomáčky drobných bílých květů pokrývají celou subtilní železnou konstrukci, která vypadá jako nadýchaný obláček plující nízko nad zemí. V bílé zahradě jsem pochopila, že i se třemi barvami jde vytvořit nádherná výsadba. Bílá, zelená a šedá vytváří klidný, ale osvěžující kontrast k barevnějším částem zahrady. Vita pochopila, že když je barva omezena, zahradník se musí soustředit na vytvoření zajímavosti a dramatu pomocí tvarů, textur a forem. Najdete zde např. bílé mečíky, bílé kosatce, jiřiny a bílé japonské sasanky, eremrusy, lilie a náprstníky. Ty vyrůstají z šedé santoliny, stachysu či artemisie. A to vše září na tmavém pozadí tisového živého plotu. Pro objem a strukturu tu jsou keře a malé stromy – hortenzie, cistus, pivoňka, hrušeň. Pro mě naprostá dokonalost.

Součástí zahrady v Sissinghurst je i porost s lískovými keři The Nuttery. Počeštila jsem si ho na „lískoviště“ a naprosto mě okouzlilo. Nikdy jsem v zahradě nic podobného neviděla. Lískové keře jsou nasázeny v pravidelných rozestupech tak, aby se větve jednotlivých keřů vzájemně dotýkaly. Tím vznikl vnitřní chráněný prostor, který je díky rozptýlenému světlu ideální pro výsadbu kapradin, anemonek, fritilárií; ve středu lískoviště je umístěna antická socha Bakchuse. Dokázala bych tam chodit a sedět hodiny a hodiny. Máte pocit, jako byste byli v chrámu, kolem vás klid a mír… Hned jsem věděla, že přesně takový prostor chci mít doma taky.

V zahradě je toho opravdu mnoho k vidění. Za „lískovištěm“ přejdete do dalšího „pokojíčku“ bylinkové zahrady, kde jste po příchodu zahlceni hýřivými barvami a vůněmi. Výsadba nízkých mateřídoušek a tymiánů má připomínat zářivou barevnost perských koberců. Na druhé straně lískoviště se nachází Lime Walk- dlouhá přímá procházka podél přísně udržovaných lip Harald naplánoval tak, aby vypadala co nejlépe během března, dubna a května. Stezka Moat Walk, kterou na jedné straně vymezují zbytky alžbětinské zdi porostlé wistárií a na druhé straně břeh jasně žlutě kvetoucích azalek.
Třešničkou návštěvy je pak vyhlídka z vrcholu alžbětinské věže, která pak jen završí jedinečný zážitek.

V době mé návštěvy byla část zahrady nepřístupná. Až po nějakém čase jsem zjistila, že se jednalo o oblast známou jako „Delos“, která byla inspirována návštěvou Vity a Harolda na stejnojmenném řeckém ostrově v roce 1935. Ostrov byl pro ně takovým silným zdrojem inspirace, že se po návratu snažili napodobit atmosféru Delosu přímo v Sissinghurst. Nevhodné klima a severně orientovaná poloha zahrady v kombinaci s jejich omezenými znalostmi středomořské výsadby však znamenaly, že se zahrada nikdy nestala tím, v co doufali. Současný zahradní tým proto přepracoval vizi Vity a Harolda a v roce 2021 projekt dokončil. Zahrada Delos je nyní hotová a přístupná pro návštěvníky. Pro mě je to jen další důvod, proč se sem v budoucnu vrátit zpět.

I když už je to nějaká chvilka, zahrada v Sissinghurst pro mě byla a je doposud největší inspirací ze všech navštívených anglických zahrad. Je kvetoucím důkazem toho, že když děláte věci s láskou a nadšením, výsledek vás může překvapit. Jen je potřeba začít a nebát se! A teď mám pro vás povzbuzení na konec! Vita byla nadaný amatér, který zahradničil instinktivně, bez touhy po dokonalosti. Esencí zahrady Sissinghurst je pečlivě vymyšlený, ale zdánlivě spontánní a neformální způsob pěstování rostlin. Styl výsadby Vita Sackville-West byl romantický a přitom praktický, experimentální, ale tradiční. Když se jí něco nelíbilo, tak to změnila…Vy můžete zahradničit úplně stejně. Upusťte uzdu fantazii a udělejte si ze své výsadby váš osobní experiment.

Já jsem už začala. Přidáte se?

Sissinghurst navštívila a článek pro vás sepsala Blanka.

foto: rodinný archiv